Mechárium – co s ním?

Mechárium je doma, co dál?

Jak už je popsáno v článku Jak pečovat o mechárium, umístěte ho na místo s dostatkem rozptýleného světla nebo někam, kde budete svítit světlem umělým. Mně se osvědčily LED pásky (studená bílá), cca 15-20 cm nad mechárium. Pravidelnost zajištují spínací hodiny do zásuvky, na kterých si nastavíte cca 12 hodin denně délku svícení a máte vystaráno.

Nikdy nesmí do mechária přímo svítit slunce. Nepokládáme ho ani blízko zdrojům tepla, jako je topení nebo krb.

Ideální teplota je od 15°C do cca 25°C, ale třeba fíkovníky mají rády i 30°C.

Co se týká mlžení – ekosystém je uzavřený a tudíž při založení dodaná voda v něm zůstává, neodpařuje se. Vždy zkondenzuje na skle a opět steče do substrátu. Rostliny tedy mají neustálý zdroj vlhka a svými kořeny si berou, kolik potřebují. Pokud je vody dostatek, sklo se pravidelně mlží. Pokud zrovna nemáte hermeticky uzavřenou prachovnici, pravděpodobně bude potřeba jednoho dne doplnit. Poznáte to tak, že nebude už téměř vůbec kondenzovat na skle a substrát bude mít světlou barvu.

Ideální je pak mechárium zalít destilovanou vodou, buď rozprašovačem, střičkou nebo pipetou, podle velikosti mechária. Důležité je, aby voda stekla po skle do substrátu a pronikla až dolů do drenáže. V ten moment víte, že je jí dostatek. Stěny opatrně otřete utěrkou (nebo ubrouskem uchyceným do pinzety) do sucha a mechárium opět uzavřete a máte zase na dlouhou dobu zavlaženo.

Údržba mechária

Pokud máte mechárium bez živočichů, musíte dbát především na pravidelnou kontrolu prostředí, aby nezačaly odpadlé lístky plesnivět a nezahubily vám tak celý ekosystém. Vzhledem k malé velikosti a vysoké vlhkosti je to pak rychlý proces. Za pár dnů může plíseň zničit vše.

Proto je důležité včas tyto náznaky řešit. Když se objeví plíseň, ihned ji setřít třeba vatičkou, případně tu část rostliny odstranit – vyndat ven z mechária, ať se nešíří.

Pokud máte v mecháriu živočichy, např. chvostoskoky, mělo by být vše zaopatřeno a k žádnému kolapsu by nemělo docházet.

Další kapitolou je úprava rostlinek. V uzavřeném ekosystému rostou rostlinky velmi pomalu, ale pokud přerostou, je potřeba je zastřihnout. Buď z důvodu estetického – chceme si udržet upravený vzhled krajinky, nebo z důvodu praktického – když nám už téměř nadzdvihují víčko…

Střih provádíme ostrými nůžkami a vždy podle druhu rostliny – stromečky zastřiháváme tak, že tvarujeme pouze korunu, rostlinám s listy vyrůstajícími z trsu (např. syngonium, asparágus, apod.) vždy odstřihneme celý list i se stonkem až dole u substrátu. Stejně tak i kapradiny udržujeme vhodně velké odstřižením listů, ale jen těch starších „na okraji“ trsu – ze středu totiž vyrůstají ty nové…

Většina rostlin se dá ve vhodných podmínkách z odstřižených řízků namnožit, ale o tom zase jindy…